Každý organismus má své pojmenování, většinou dvouslovné - rodové a druhové jméno, v latině. U této kapitoly bývá často vyobrazován Carl von Linné, zakladatel biologického názvosloví.
Carl von Linné (1707-1778)
S výjimkou Shakespeara a Spinozy na mne neměl nikdo takový vliv, jako Linné. Prohlásil J. W. Goethe
Už od mala se zajímal o přírodu, údajně dokázal ve čtyřech letech pojmenovat všechny rostliny v okolí. Ve škole měl velké problémy s humanitními vědami, více se zajímal o ty přírodovědné - matematika, fyzika a samozřejmě biologie. Zajímavé je, že měl problémy také s jazyky. Nikdy se nenaučil anglicky, německy a své znalosti okomentoval takto:
Moje latina asi nemá valné ceny, ale raději snesu tři pohlavky od gramatiků, nežli jeden od přírody.
Není divu, že na gymnáziu strávil jenom dva roky. Otec ho dal raději učit na ševce. V učení také dlouho nepobyl, jeho nadání si totiž všiml místní lékař, který se ho ujal. Na univerzitě studoval medicínu. Nedostatek financí ho dostal k botanikovi Celsiovi, který mu umožnil studovat v jeho herbáři. A právě při prohlížení si povzdychl nad tím, jaký má v tom herbáři nepořádek a že mu to všechno utřídí. Rozhodl se pro velmi zvláštní hledisko, třídil podle pohlavních orgánů rostlin. (Pozn. později jeden ruský vědec označil jeho díla za sexuálně necudná a škodící mládeži.)
„Carl von Linné“ od Alexander Roslin – neznámý. Licencováno pod Public domain via Wikimedia Commons
Měl asi vysoké sebevědomí, a tak se rozhodl, že už toho zná dostatek na to, aby mohl začít přednášet. Asi měl pravdu. Jeho přednášky byly více navštěvované než jiných profesorů. A to se jim samozřejmě nelíbilo, a tak Carla vyhnali na expedici do Laponska. Po návratu z velmi poučné výpravy se rozhodl, že bude opět přednášet a opět narazil. Vědec bez titulu je jako zpěvák bez hlasu. Musel se tedy stát doktorem. Když se dnes řekne, že si musel zaplatit doktorát, napadne vás, že studoval v jednom nejmenovaném západočeském městě. V 18. století to bylo normální. Carl musel získat někde peníze. Jeho kamarád, biskup, mu poradil, ať se ožení. Vzal si dceru lékaře Sáru. 1735 se tedy stal doktorem (v Německu). Po návratu nepatřil zrovna k nejslavnějším osobnostem Švédska, a tak se rozhodl, že se vrátí do Německa. Zde se věnoval velmi neobvyklému oboru medicíny - venerologii (nemoci pohlavního ústrojí). Na sklonku života se stal dvorním lékařem švédské královny a rektorem univerzity.
Kdo vytvořil česká jména organismů?
Pokud chceme vědět počátky českých názvů, musíme se vrátit do období národního obrození. Vymýšlení a přejímání názvů rostlin a zvířat se věnoval Jan Svatopluk Presl.
Jan Svatopluk Presl (1791-1849)
„Jan Svatopluk Presl 1791-1849“ od Tento soubor postrádá informace o autorovi. – https://www.natur.cuni.cz/~mmuzeum/muzeum/portrety/presl.html. Licencováno pod Public domain via Wikimedia Commons
Jan Svatopluk Presl se narodil v Praze, kde strávil skoro celý život. Vystudoval piaristické gymnázium a později medicínu. Po studiích se stal asistentem zoologie a mineralogie. Stejně jako většina osobností jeho doby byl vlastenec. Podílel se na založení Národního muzea a co je hlavní dal vzniknout českým názvům rostlin, zvířat, minerálů a chemických sloučenin. Z jeho dílny pocházejí například pojmy kyslík, vápník nebo z oblasti mineralogie - kazivec a živec. Zoologické názvosloví nebylo tak úplně dokonalé - u několika rodů se objevuje název "brauk", "čerw", "wopice" nebo "had". Pod slovy "Mol kterýž Knjhy žere" (pozn. j=i) bychom si asi nepředstavili švába. Když už došli nápady, přidávala se i přídavná jména - menší tetřev, větší tetřev.
| současné pojmenování | pojmenování podle Presla |
| užovka | wodnj had (čti: vodní had) |
| zmije | Gefftěrka (čti: ještěrka) |
| plaz | zeměplaz |
| kondor | sup/káně |
| kavka | sogka (čti: sojka) |
| kukačka | žežhule |
| výr | Weyr |
| dudek | dědek |
Mnoho slov z období národního obrození však ujalo a používají se dodnes - například komár, pštros, papoušek, straka, cvrček, hovnivál, ...